S některými z vás, co čtete naše příspěvky, jsme mluvili a byli jsme tak trochu i zasypáváni úžasem, jak krásné Azory jsou, jak dobře vše zvládáme a v jakém že to jsme ráji, jak musí být užasné zde žít. Ale musíme vše uvést na pravou míru. V příspěvcích vás nechceme otravovat věcmi, které nejsou zábavné, příjemné a nebo dokonce které pro nás znamenají starosti. Příspěvky jednoduše obsahují výcuc všech zajímavostí nebo popisují příhody, které se nám staly a převažují pochopitelně ty pozitivní. Snažili jsme se nepsat nezajímavé, nepříjemné nebo nudné. Vězte však, není zde vše jen růžové, musíme se také se světem občas poprat, abychom mohli zažít něco hezkého, co později zveřejníme. O některých chmurách dále v textu a ty další mají zůstat nevyřčeny.
Ještě více ostrované
Zatímco většina lidí na Sao Miguelu zná Českou republiku (říkají “Republika Čšéka”) a docela dost z nich bylo na výletě v Praze (“Prága”), kde se jim moc líbilo – a pokud to navíc bylo v zimě, tak si tito návštěvníci odnesli hluboké zážitky ze setkání s mrazem – my nevíme nebo alespoň z počátku jsme nevěděli o místních končinách nic moc. Dokonce ani co jsou Azorské ostrovy vlastně zač. Když tu hodláme bydlet, musíme se nejen naučit místní krkolomný, neuchopitelný a nezapamatovatelný jazyk, který zní jako kombinace korejštiny, srbštiny a portugalštiny, ale také potřebujeme znát místní historii, zvyklosti a tradice. Tyhle mezery se snažíme stále doplňovat.
Prázdniny – část 2
Abychom vhodně navázali na vyprávění o zážitcích, které jsme s holkami na ostrově zažili a zmínili minule, nesmíme zapomenout popsat exkluzivní cesty k moři přes uzemí našeho souseda, hned za lesem. Hodný Gilberto nám stihl domluvit svolení přes sousedův pozemek procházet a my tak máme nejbližší cestu k moři volnou. Měsíce s sebou nosíme do portugalštiny přeložený text s onou žádostí o povolení… a Gilberto nám ten souhlas vyřídil mezitím sám.
Prázdniny – část 1
Tak nám uběhl nějaký čas, kdy jsme byli trochu více vytíženi návštěvou, a teď můžeme dohnat naše mezery a zase něco napsat na stránky. Někteří z vás se už začínali bát, co se s námi stalo, když nepřibývaly další příspěvky – a tak psali nebo volali. Bylo to veselé a opravdu potěšilo, že vás čtení o našich životech baví a když s tím na chvilku přestaneme, máte o nás i strach – moc děkujeme 🙂 Stalo se toho hodně, tak alou ten výpadek napravit…
Poznáváme místní zvyky
Dokončili jsme seznam potřebných prací na domu a zahradě, takže už začíná být volněji a je čas i na práci, která se přestěhovala s námi z Čech – sedíme víc u počítačů. Ale jako by nás někdo škodolibý sledoval a hned po úspěšném zakončení zmíněného seznamu nutných prací nám připsal další řádky – opět nás navštívil minihurikánek. Tentokrát byl opravdu blízko, ale naštěstí neměl až tolik sil. I přesto se jednalo o největší vzdušné řádění, které jsme tu zatím zažili.
Táák a máme vybaleno
Všechny krabice padly. Dohráli jsme naše nekonečné pexeso a umístili všechen obsah našeho nákladu, který překonal 3500km, na své místo. Pravda, někdy je to místo dočasné, někdy místo papírové, ale všechno někde bydlí. Teď už se jen pomalu zbavovat přebytečného obalového materiálu (asi začneme přeplňovat místní popelnice na tříděný odpad) a první krok zabydlení je za námi. V každé obytné místnosti se dá již spát, není to nic krásného ani příliš pohodlného, to přijde až po přestavbě a vybavení nábytkem, ale každé alespoň zdánlivé zaplnění místností něčím jiným než jsou krabice je pro nás úspěch. Fotky jsou aktualizované… Pokračovat ve čtení “Táák a máme vybaleno”
Začínáme skutečně bydlet
Už u nás začíná být méně dobrodrůžo a startujeme opravdové žítí v naší nové domovině. Donedávna to byl nový svět, poznávání všeho a seznamování se se základními věcmi, ale teď, po měsíci zabydlování, už se začínáme cítit jako doma. K tomu všemu příspívá nejen zvyk na nové prostředí, ale i měnící se podmínky.
Aktuality z ještě nevybaveného domu
Stále čekáme na naše věci – jsou už potvrzené v přístavu Ponta Delgada od pondělí, ale stále je nedostal distributor, který je nám má odvézt. Dnes jsme byli žadonit o co nejdřívější doručení, abychom mohli konečně žít. Moc nám škemrání nepomohlo, protože nám bylo láskyplně vysvětleno, že když ještě nejsou palety s našimi věcmi na skladě, tak je nelze odvézt. S celou akcí nám pomáhal Gilberto, kterého jsme si půjčili jako překladatele a hlavně jako…
Máme internet! A další zážitky
Nejnovější a největší novinka je internet. Paráda, začínáme být zase lidmi! Pořídili jsme 30Mbit přes fiber. Fiber je optické vlákno, které vede až k nám do domu – routeru a je napojené přímo na podmořskou páteř. Zdá se, že jsme na mezikontinentálním kabelu, takže nezlobte nebo vám odpojíme internet 🙂
Takhle vypadá práce ve výškách…
Pokračovat ve čtení “Máme internet! A další zážitky”
První dojmy z bydlení
Zatím největší problém je zima. Není to nic, co by nevyřešila mikina nebo svetr, ale je to prostě pocit, o kterém neustále víte. Uvnitř domu je přes noc a dopoledne teplota okolo 18ti stupnů. Zvykáme si, nejdřív jsme si klepali na čelo při pohledu na místní v tričku, ale postupně zjišťujeme, že je vážně asi od poledního času lépe venku než uvnitř a hlavně že se zima dá dobře zahnat prací :). Jakmile slezeme ze studených snídaňových židlí a vyrazíme něco dělat, chlad mizí. V noci umocňují ten zážitek ze zimy (při cigárku) neustále uštěkaní psi, když hlásí nežádoucí osoby – nás, ale na to se dá zvyknout. Zdá se, že se už taky klidní, zvykají si na nás. Po pár dnech už jsme jim asi přece jen míň cizí. Ráno…