Azory – ráj s panenskou přírodou

Začíná se finišovat. Práce stále trochu zbývá, seznam ještě není úplně proškrtaný a pracovníci se nám už stěhují i na jiná pracoviště, takže se tu již nemaká každý den, ale už se to blíží. Nějaká ta makačka dokonce byla i pro nás, a to my rádi přispíváme k dřívějšímu termínu dokončení. Když se nepracuje pouze v malém prostoru a není potřeba tolik zkušeností (šutry umí nosit každý), můžeme být do prací začleněni, a tak jsme cedili pot a vykašlávali srdce. Kluci nás nechali zapojit se do mnoha prací, využívá se s oblibou i moje sbírka nářadí a nástrojů, přivezených z Čech, a celá sestava k nám začala být ještě více přátelská. Ani o zábavu není nouze. Humor je skutečně zapotřebí, protože zápřahy nám dávají zabrat. “Eva is dead” zahlásil se smíchem Pavů, když si musela Eva při neustálém nakládání kýblů písku dát pauzičku. No jo, člověk chce ukázat, že umí pořádně máknout, nevypadat jako bačkora, ale pak se pár dnů nemůže ani hnout 🙂

Pokračovat ve čtení “Přestavba – část 3”

Naše rekonstrukce pokračuje. V současné době žijeme pouze přestavbou, která má být, v pokročilejší části dokončenosti (než nám dělníci utečou jinam), snad do pár týdnů hotova – kluci se už musí stěhovat, jsou domluvené i práce jinde. Osazenstvo se tak v poslední době docela dost mění, kdo má ruce, pomáhá s dokončením (už tak známe 3 Celsovy bratry z celkem 9ti – big family). Pro nás je situace trochu nepříznivá, ještě tu zbývá práce dost. Ale i přesto, že nám klucí utečou, se nám asi podaří zajistit pokračování stavebních činností. David předběžně souhlasil – bude makat po večerech, po skončení oficiální pracovní doby na místě, kde budou pracovat po nás. Pergolu prostě ještě potřebujeme a Davida jsme moc prosili – a že prý jsme dobří lidé, pro nás to udělá. Tak uvidíme.

Pokračovat ve čtení “Přestavba – část 2”

Tak nám to konečně začalo! Vlastně je to už přes měsíc, ale pod návalem prachu a bordelu jsme čas k sepsání příspěvku hledali ještě hůře než dříve. Zpočátku ani nebylo o čem psát. Každý den byl stejný, vstávačka v půl osmé, než pracanti přijedou, celý den poslouchání rachotu sbíječek a vdechování čistých cementových výtažků. Nejdřív bylo třeba všechno rozbít, aby se dalo začít stavět. Naši šikulkové – práce všeho druhu – makali nahoře a my si dlouhé 2 týdny zvykali na zakalené prostředí a mohutný randál při práci dole u počítačů. Jak dělané na telekonferenční hovory, kdy človíček nemá kam utéct, potřebuje být u počítače, tiskne sluchátka k hlavě a odpozorovává, co kdo řekl, podle statické náhledové fotky právě mluvícího 🙂 No, bylo to od začátku náročné, a to jsme vůbec netušili, co vše nás ještě čeká. Ale po skoro dvou letech od našeho sestavení potřebných změn se konečně předělává, a to všechny chmury zahání!

Pokračovat ve čtení “Přestavba – část 1”

Další rok, další zkušenosti, pár úspěchů, spousta čekání a snaha udržet pozitivního ducha při čekání na naší vyhlíženou přestavbu, která nám umožní posunout se dále. Takové je shrnutí loňského roku. Děkujeme, že jste s námi. Připravili jsme si pro vás, opět po nějaké době, další povídání o životě na ostrově, výletech, jedné otravě, hmyzu, záhadném zvuku z okolí, svátcích, covidu, tabáku, žrádle a kravách. A k tomu spoustu obrázků, na které lze konečně kliknout pro zvětšení.

Pokračovat ve čtení “Konec roku s abóborou”

Témat na povídání máme spoustu, ale čas je stále náš nepřítel. Chystáme se na další příspěvek v následujících dnech, ale než k tomu dojde, dovolte nám zaslat vám alespoň přání všeho nejlepšího do Nového roku 2021 s obrázkem uvnitř.

Pokračovat ve čtení “PF 2021”

Léto je v plném proudu a my místo výletování vysedáváme u počítače. Práce nad hlavu, přestavba dosud nezačala a my se byli poprvé v tomto roce až minulý týden zchladit v moři. Tak by se dalo shrnout aktuální dění u nás. No dobře, něco se u nás přece jen událo a na základě opakovaných stížností na absenci  nových příspěvků chceme situaci napravit a trochu poreferovat. A protože je to už dávno, co jsme o sobě dali vědět naposledy, bude dnešní příspěvek krapítek obsáhlejší a bude sahat dále do historie.

Pokračovat ve čtení “Léto po našem”

Acabou [akabu], neboli “a je po všem”. Konečně máme po první vlně vírušu (jak se mu tu říká). Byly otevřeny všechny kraje a vše se začíná pomalu vracet do normálu a kupodivu i u nás se zavedly povinné roušky – zatím jen na veřejných místech. Možná pozdě, možná zbytečně, ale proč ne – třeba je to příprava na další vlnu, na turisty, aby všichni správně pochopili jejich povinné nošení a nebo jen pro ten “falešný pocit bezpečí”, před kterým místní vláda ještě nedávno varovala. Povinné roušky jsou od 4.5. a teď v pátek 22.5. u nás zazvonil pán, podal balíček a hezky anglicky vysvětlil, že nám azorská vláda posílá balení se třemi máškarami (jak je tu nazývají). Máme radost, že se na nás nezapomnělo, i když máškary už tolik nepotřebujeme. Je ale hezké cítit se být součástí místní komunity. Pokračovat ve čtení “Acabou”

Někdy se zdá, že na ostrově není moc těch, kteří se nechtějí nechat ovládat strachem z nového viru. Z přehnaných reakcí na netu často vytéká hněv, jindy úzkost a zoufalost, kterou tu místní zažívají a bojují s ní už měsíc zavření ve svých domovech. Vláda podporuje ty, kteří musí zůstat doma a nechodí do práce (hlavně místní rybáře), téměř vše se zavřelo a zastavilo a všichni asi potají doufají, že za pár dnů se to zlé rozplyne a bude zase dobře. Ale nevypadá to. Naopak velmi pomalý postup nemoci na ostrově nevěští nic optimistického, hlavně s ohledem na čas, který vývoj záchranné vakcíny ještě zabere. Jako přes kopírák – stejné jako jinde ve světě.

Pokračovat ve čtení “Smutné Velikonoce”