Poslední dobou se množí úvahy Čechů, že bydlení v zahraničí je dobrý nápad. My tuto myšlenku podporujeme, ovšem důkladný průzkum terénu místa, kam se chcete přestěhovat, je to nejdůležitější. Píší nám lidé, kteří by se rádi “někam” přestěhovali a že pro ně právě Azory jsou určitě to nejlepší místo, kam zmizet. Může to napadnout skoro každého, kdo viděl fotky, slyšel vyprávění anebo přečetl naše stránky. Jenže nic není tak růžové, jak by se mohlo zdát. My na Azorech bydlíme spokojeně již řadu let, ale minimálně začátky byly velmi náročné. Ono podnebí je zde naprosto odlišné od toho, co jsme znali z Čech a řada věcí se po turistické sezóně mění, takže celý rok tu není tak příjemně, jako o prázdninách, kdy na ostrově lidé tráví svou dovolenou. A když někdo zauvažuje o stěhování na Azory a přitom tu ještě ani nebyl, připadá nám to trochu jako bláznovství.
Pokusíme se zde shrnout základní informace, které se bydlení na našem ostrově týkají. Budeme vycházet z nejčastějších otázek, jaké nám položili pisatelé, kteří uvažovali na Azorech bydlet. Ty dotazy se totiž stále opakují, a proto nám přijde vhodné je zde, i pro ostatní případné zájemce, shrnout. Pokud vám informace nebudou stačit a chtěli byste vědět ještě něco dalšího, klidně nám napište, rádi odpovíme.
Největší mínus
Na ostrově Sao Miguel neznáme žádné Čechy. Z jiných krajin tu pár rezidentů bydlí, nicméně stále ne tak hojně jako třeba na ostrovech Kanárských. Proč jsou Azory oblíbený turistický cíl a přitom zde podstatně méně lidí chce bydlet? Je to určitě způsobeno hlavně podnebím, to zdejší se na první pohled zdá být pro odpůrce zimy perfektní, ovšem všudypřítomná vlhkost mění vnímání počasí na dobré a špatné tak, jak ho známe z Čech. Po našich zkušenostech nás již nevyvádí z míry občasné velké větry, vlhkost a v zimním období nezateplené a nevytápěné příbytky – je to jen o zvyku a osvojení si pár procedur, které nám ochotně a přátelsky předávají naši sousedé. Ovšem tento “zvyk” nepřijde ze dne na den.
Hlavní pozitiva
Příroda je zde úchvatná a pro zkušeného pěstitele je to tu ráj (i v zimním období, od prosince do února dozrávají guávy a mandarinky). Na zahrádce se tak dá vyřádit po celý rok a pod pergolou pobývat každodenně. Lidé jsou zde úžasní, se vším pomohou a nemyslí jen na sebe. Je tu klid, místní vláda pomáhá a díky EU je zde mnoho výrazně usnadněné – i co se týče spojení s ČR.
Počasí
Parna tu skutečně nemáme, to je vážně velmi příjemné, nicméně zimní období nebývají žádná slast. Obvykle tu teploty pod 10 stupňů neklesají (a když, tak ne na dlouho), ale v zimním období je problém se dostat nad 16 stupňů. Venku to nevadí, krásné podmínky oproti ČR, řeknete si, ale kvůli absenci vytápění domů zevnitř (místní ho neznají, jsou tak zvyklí, takže ani nepotřebují) jsou teploty i uvnitř nízké. Zatímco v místnostech, kde se pohybujete, je teplota 17-19 stupňů, v místnostech, kde nejste celý den (např. ložnice) teplota klesne klidně i na 15-16 stupňů. Vše jen podtrhuje fakt, že díky vysoké vlhkosti, která je naprosto všude, jsou pocitově teploty ještě nižší.
Teplotu uvádím jako nepříjemnou hlavně kvůli tomu, že nic podobného v ČR nezažijete. Vysoká vlhkost mění představu o tom, jaká teplota je pro vás přijatelná a jaká již ne. V ČR jasně platí, že 20 stupňů je 20 stupňů a lze si představit, jaké teplo to je. To zde neplatí. Je 20 stupňů při nízké vlhkosti a 20 stupňů při vysoké vlhkosti. A mezi těmito teplotami je obrovský rozdíl, kdy vám je jednou velmi příjemně a jindy hledáte župan, aby vám nebylo chladno. Obzvláště v zimním období skutečně zapomeňte na vše, co znáte z ČR. Vlhkost, která se nedokáže odpařit samovolně a odpařuje se až na vás za pomoci vašeho tepla, vás dokáže vychladit na nesnesitelné hodnoty a vůbec k tomu nepotřebujete vidět na teploměru nízká čísla. Při práci na počítači umíme mít na sobě až 4 vrstvy oblečení, dvoje nebo velmi teplé ponožky a po delší době sahám po termofóru s vyhřátou vodou pod nohy, abych byl schopen u počítače vydržet pracovat bez rukavic. Navíc se před zimou nedá ujet do tepla, např. do ČR, protože tu nelze nechat dům v těchto zimních podmínkách ladem na delší dobu. Vysoká vlhkost v neobývaném domě bez větrání vytvoří ideální podmínky pro plíseň a plesniví zde vše, čeho se dotkne lidská ruka – na čem zůstanou zbytky lidského potu – a to je úplně vše. Po 2 měsících zavřeného domu, před naším stěhováním, plesnivělo uvnitř skoro vše. A to tak, že bylo mnohé znehodnoceno. Zimní podmínky umí být tedy velmi nevlídné a pokud na to nejste zvyklí a připraveni, je to skutečně problém. Naše kočka tráví zimní měsíce ve vyhřívaném domečku a vylézá ven jen navečer, když si zatopíme v krbu.
Topení
Vytápění tu místní nemají žádné, avšak krb se tu v domech sem tam vyskytuje. I my si ho nechali udělat, protože nemít možnost se tím sálavým teplem prohřát vůbec, by byl na celou zimu velký zápřah. Pak by zůstala možnost ohřát se pouze sprchou anebo vytrvalou prací na zahrádce 🙂 Takže ano, krb máme a pomáhá nám, avšak součástí našeho pozemku je i menší les, takže máme přístup k palivovému dřevu. Pokud by tomu tak nebylo, určitě bychom hledali levnější způsoby vytápění. Loni jsem viděl pytel dřeva (odhadem 10kg) za 8 EUR. Upřímně si myslím, že to je dostatek dřeva tak na večer, rozhodně ne na celý den, možná dva pytle poskromnu přikládané by stačily…
Ale možností bude jistě víc, energie z větru, ze slunce, záleží na tom, kolik peněz kdo má na rekonstrukci a pro tyto účely. Ovšem na podlahové vytápění lze zapomenout rovnou, místní vlhké podloží nic takového neumožní. Předpokládám, že u novostaveb bude situace lepší, ale existující domy izolaci příliš neřeší (neřešily), tedy asi by to nebylo úplně nejlevnější řešení, vzhledem k tomu, že ty domy v podstatě stojí na skalách vysoce porézního materiálu a voda vyvzlínává všude a všem.
Plyn se tu dostane pouze v bombách, takže plynový kotel by byl komplikovaný; ohřev vody na plyn tu je běžný, ale vytápění ne.
Klimatizace by asi využít šla, ale nedokáži posoudit, zda by to bylo řešení dostatečné, popř. jak drahé. Zkušenosti nemáme a pořizovat nebudeme – místní podmínky klimatizaci v letních měsících nevyžadují.
Zaměstnání
Práce v místních podmínkách je, řekl bych, nereálná. Pokud učiníte tak velký krok, prodáte dům, auto, přestěhujete se, koupíte dům zde, stáváte se sice součástí místní komunity, avšak ani tento krok vám lokální práci nezajistí. Bohužel je v tomto regionu práce málo a přednost při obsazování pracovních míst dostávají, zcela pochopitelně, místní lidé. Nezkoušeli jsme se na toto téma příliš rozhlížet, ale není obvyklé, že by se zaměstnávali cizinci na jinou práci než brigádní sběr ovoce/zeleniny, např. za ubytování a stravu zdarma. Nespoléhejte tedy na to, že si tu dokážete najít práci, pokud nebudete podnikatel a nebudete pracovat na sebe. Jaké podmínky k tomu vedou, netušíme, vše tu řeší právníci (od účetnictví, daňová přiznání, až po živnost), kteří jsou dost drazí, ale co víme z doslechu, vše za vás dotáhnou do spokojeného konce. A pokud by bylo vaše podnikání zaměřené např. na prodej plodin ze zahrádky, spíše asi počítejte s tržnicí a také je třeba brát v úvahu sezónnost takových příjmů. Jednoduše podle nás byste měli mít příjem z Čech, úspory anebo důchod, jinak je to sázka do loterie, která v případě nezdaru může skončit velmi špatně. Navíc být závislý pouze na jednom zdroji financí není příliš rozumné.
Ceny
Ceny jsou zde srovnatelné s ČR. Před tak 3 roky zde bylo možná o 5% dráže – jak co. V současnosti se situace obrátila a začíná tu být levněji. Pomáhá tomu hlavně místní vláda, která různými způsoby (např. snižováním DPH) místní podporuje a udržuje podobnou životní úroveň jako před Ukrajinou, před covidem. Kvalita zboží je tu dobrá, i v asijských obchodech. Nikdo tu nechce dotovat poštovné při řešení reklamace, a proto jsou na ostrově většinově kvalitní výrobky, protože ty, které se neosvědčí, se brzy z prodeje stahují (nenajdete zde levné šunty). Co se týče vody a elektřiny, pak zatímco voda je levná, elektřina stojí o trochu více než v ČR. Odpad zde nemají, používají se jímky a septiky.
Jazyk
Portugalštinu jsme neovládli. Klasická je mírně odlišná a navíc místní tu mají co obec, to jiný dialekt. Je to vážně těžké, ale na druhou stranu máme práce dost a na systematické učení moc času nezbývá. Sousedi nám pomohli se spoustou amatérských lekcí, ale pak přišel covid, lekce skončily a my se přestali rozvíjet. A tak to tu celé zvládáme v angličtině. Jak místní říkají: basic english. Tu tady umí téměř všichni, včetně nás. Takže se nemusíte bát, že byste snad “vy nedomluvit na tady ostrov my”.
Zdravotnictví
Zdravotnictví na ostrově je na dobré urovni, ale ČR se nevyrovná. Jak jste na tom zdravotně? Potřebujete nějakou pravidelnou návštěvu lékaře nebo zajistit medikaci? To již bez zdravotního pojištění nepůjde, se zdravotnictvím osobní zkušenosti nemáme, zatím jsme v nemocnici být nemuseli. Ne každý zde je ochoten hovořit anglicky a lékařů není na rozdávání. Veřejná nemocnice je na Sao Miguel jen jedna. Měla by být plně hrazená ze zdravotního pojištění. Soukromých nemocnic je tu více, ale tam je potřeba si za péči připlatit. Lékařské vybavení by zde mělo být na dobré úrovni a odbornosti lékařů také. Jen je jich málo. Provozy to nestaví, ale někdy se na zákrok čeká dlouhé měsíce i roky. A někdy vám lékař doporučí na výkon vycestovat do Lisabonu.
Co se zde nedá sehnat?
Vše se nám podařilo nahradit, takže koupit se dá víceméně vše, a co nelze, objednává se z eshopů z kontinentálního Portugalska. Jedinou bateriovou ruční pilku na zahradu jsme si radostně přivezli z Čech a dalším rokem jsme ji již našli i v místním obchodě. U potravin (pochutin) je to horší, spoustu dobrůtek tu nemají, ale to není o tom, že bychom pak měli hlad. Spíše o tom, že něco začne člověku chybět. A tak při každé návštěvě si přivážíme na ostrov (byť je to ostrov v podstatě rybářský) zásoby rybího salátu, matjesů v oleji nebo sardelové pasty. Ze salámů si vozíme lovečák, uherák, klobásy a dále pak tvaroh, sušené houby, křen, lihový ocet (zde pouze vinný nebo jablečný), různá koření a instantní omáčky. Je toho více, ale žít se bez toho dá. Alespoň pak je radost z každé návštěvy, která za vámi přiletí a doplní zásoby 🙂
Nákup nemovitosti
Realitní kanceláře jsou tu velmi populární a ani netušíme, zda někoho z místních napadne prodávat dům bez jejich pomoci. Místní realitky nic neskrývají a pokud má nemovitost nějaké vady, vždy jsou součástí popisu a fotografií. Skoro bych řekl, že je to přesně obráceně, než na co jsme byli zvyklí. Se vším rádi pomůžou a poradí. Alespoň nám např. pomohli s převodem elektřiny a vody.
Mějte na paměti, že když si tu pořídíte nebo postavíte nemovitost, je tu potřeba bydlet celý rok. Pokud objekt na zimu zavřete, už ho neodplísníte. Zdivo bude plakat a příroda vám jasně dokáže, že má navrch. Domky se musí neustále větrat a zahřívat alespoň vlastním tělem. Jistě by šlo odvlhčování zautomatizovat, ale bude to drahé a případnou poruchu vzdáleně nevyřešíte. Jak říkají naši sousedé: jsme na ostrově uprostřed oceánu, tady je vlhkost normální.
Co znamená v nabídce realitky stav REZERVOVÁNO?
Pokud je v realitce Rezervace, bude tam dlouho, třeba tři měsíce. Je to vlastně státem nařízený proces, ale dům je již v podstatě prodaný. Čeká se pouze na převod peněz a až poté dům z nabídky zmizí úplně. Znamená to, že je již podepsána smlouva a pokud se budoucímu majiteli nestane něco velmi špatného, vše v průběhu týdnů doběhne.
Poloha
Poloha je důležitá a nespoléhejte na StreetView. Některé fotografie jsou starší, některé nepřesné (přesnost map je zde trochu zaostalá) a hlavně neumožňují si představit důsledně terén. A ten byl hlavně pro nás rozhodující. Nechtěli jsme při každém kroku šlapat do kopce nebo z kopce. Přílišná blízkost moře znamená zvýšený problém s vlhkostí a přílišná blízkost ke srázu je zase časovaná bomba, kdy vám bydlení v domě zakáží, protože to již není bezpečné. Viděli jsme celé dlouhé ulice vybydlených uzavřených domů, protože se začal sesouvat svah. Sesuvy jsou zde nejnebezpečnější živel. Strašákem není vítr ani zemětřesení, ale voda a sesuvy. To vše je potřeba brát v úvahu.
Infrastruktura je na celém ostrově obecně dobře vyvážená, ale většina úřadů a firem je v Ponta Delgada. Je tak vhodné nebydlet od ní příliš daleko (i když kam je na našem ostrově daleko? 🙂 ). V blízkosti vašeho pobytu by měla být čerpací stanice a větší obchod. Alespoň potraviny a číňani (jak se jim zde říká). Ti totiž doplňují chybějící sortiment klasických obchodů a navíc mají výrobky kvalitní – tj. není to obdoba českých vietnamců.
Co se týče polohy v rámci ostrova, pak obecně platí, že čím vyšší poloha (tj. většinově čím více do středozemí), tím více srážek (rozhodují skutečně i metry). Proto jsou vesnice a městečka většinou na pobřeží. My bydlíme 70 metrů nad mořem a jsou dny, kdy na nás svítí sluníčko a v kopci, třeba jen o 50m výš, se už drží mraky. A jsme opět u té vlhkosti.
Rekonstrukce
Co se týče nemovitostí a staveb, pak je tu zde vše tak trochu jinak. Sehnat stavební firmu není úplně snadné a termín může být do poslední chvíle docela nejasný. Navíc stavební společnosti obvykle operují pouze v oblasti jejich sídla. Stavební povolení a kolaudace se tu moc nenosí, takže musíte mít stěstí a narazit na lidi, kteří vědí, co dělají, a dělají to bezpečně. Místní vlhkost, vítr a obavy ze zemětřesení učitým způsobem nekorespondují se zvyklostmi z Čech a každou věc je dobré dopředu konzultovat. Právě ona vlhkost má vliv na celou řadu odlišností. Dále, bez vodovodní přípojky může být problém a kanalizace zde nemají.
Pokud se rozhodnete pro stavbu vlastníma rukama, potřebujete znát, kde a od koho nakoupit materiál. Moc informací na internetu není, stavební firmy nakupují od společností, které my ani neznáme. Nehledali jsme a nevíme, kde bychom koupili trámy, zdivo, písek, kameny. Vše nám zajistila stavební firma. Vždy existuje spousta proměnných, které budou naplněny až při jednání s někým, kdo vaši stavbu zapouzdří.
Zvířectvo
Doprava k nám je pouze letecká. Cesta po moři trvá nejméně 3 dny a je určena výhradně na přesun věcí. Letadlem z Prahy to trvá 6 hodin čistého času, ve dvou letadlech. Pokud vaši mazlíčci přesáhnou určitou velikost, musejí cestovat v podpalubí, které je k těmto účelům vybavené. Není to jistě problém, již jsme viděli cestovat 3 psíky jednoho majitele najednou. Potřebujete k tomu pas, očkování, certifikovanou přepravku a speciální letenku. My stěhovali kočičku a tu jsme mohli mít s sebou v kabině pod sedadlem (je malá), ale po překročení určité velikosti je nutná cesta dole. Myslím, že to je psychicky náročné hlavně pro majitele.
To zde se ke zvířatům chovají spíše účelově. Např. místní využívají psy spíše jako levný alarm na hlídáni. Psí hlídači zůstávají zavření na zahrádce nebo v malém prostoru a jen málokterý majitel je tu venčí, pokud pominu občasné samovolné potulování psů po ulici. Pes tu nemá takovou hodnotu – asi z historie je zde vnímají spíš jako pomocníky než jako mazlíčky. To způsobuje občasné vytí, zbytečné štěkání a podobně. Kočky se naopak svobodně potulují vesnicemi a pořádají noční orgie či bitky.
Žádní jedovatí nebo životu nebezpeční tvorové zde nežijí. Dokonce zde neznají ani lidská klíšťata, pouze ta zvířecí. A ty přeci na lidi nejdou… 🙂
Na co před pomyšlením na stěhování nezapomenout…
Nevěřím, že si kdokoli z vás dokážete dobře představit život zde, pokud se sem nevydáte na dovolenou. Přijeďte, vyzkoušejte, jaké to tu je, nejlépe v zímních měsících, abyste získali představu o tom, jak se vlhkost a nízké teploty podepíší na vaší pohodě. Až poté se rozhodněte, zda se sem chcete přestěhovat.
My tu byli 4x, než jsme se pro stěhování rozhodli. Autem jsme projeli všechny oblasti, abychom si vybrali, kde bychom chtěli žít a kde ne. Vyzkoušeli jsme schválně všechna roční období, abychom poznali, do čeho jdeme (to vám nedá ani fantazie, ani StreetView). A i tak jsme byli překvapeni, jak umí být příroda krásná i drsná zároveň. Není prostě vše tak snadné, jak píší na internetu, takový zkreslený pohled dá leda návštěvník, který se každý den fyzicky zahřívá na výletech – a to je pramálo z pohledu žití.
A závěrem, pokud jsme vás neodradili a přeci jen to klapne – prosím, nezapomeňte se nám ozvat – moc rádi poznáme naše nové a česky hovořící sousedy 🙂
