Přichází zima a byl u nás Johník

Přichází zima, vlhkost mohutně stoupá a možná kvůli tomu se tu veškeré baterky vybíjejí hodně rychle a my je musíme dost často měnit. Oblečení také nevydrží dlouho suché, a tak příchází na řadu častější využití našeho odvlhčovače. Počasí si dělá co chce a naše přípravy na zimu nemůžou být víc chaotické. Kdy bude zima, jaká bude a jak se nám podaří bez krbu přežít? Tak by se dala shrnout aktuální doba u nás na ostrově. Naštěstí se tady stále něco děje a my tak neupadáme do podzimních depresí. Takže, co je u nás nového…?

Není to tak brutální jako u vás, ale také se nám před 14ti dny ochladilo. Teploty klesly pod 17 stupňů, a to už v nezatepleném domě bez topení bylo znát. Opět se nám připomněly zážitky, které jsme tu prožívali v dubnu.

Naštěstí tenhle nepříjemný stav trval jen týden, pak se vítr otočil a vrátil nám teplý vzduch od Afriky, a tak je to opět na tričko s krátkým rukávem. 🙂 Změnu teplot jsme uvítali s otevřenou náručí a rozhodli se, že se musíme s létem náležitě rozloučit.

Vydali jsme se tedy ještě do přírody a prohlédli si nově objevené pláže na severním pobřeží, abychom alespoň částečně rozšířili naši mapu poznaných míst. Našli jsme dvě pěkné pláže, kam se v teplejším počasí určitě rádi vydáme.

Anebo ne, protože rozloučení s teplem muselo být pořádné, využili jsme úplně prázdných pláží (víc bláznů se nenašlo) a náležitě si na konci října zaskotačili 🙂

Takové počasí se nám náramně libilo, protože ani po výlezu z moře jsme se zimou neklepali, taková tu bude i zima? Trochu jsme doufali, že podmínky vydrží déle, protože jsme očekávali další návštěvu do provizorních podmínek – přiletěl se na nás podívat Johník!

Tentokrát se jednalo o dopředu plánovaný pobyt, a tak jsme se stihli na Honzu připravit, bohužel však zůstává pár věcí, nad kterými nemáme kontrolu. S Honzou totiž přiletěly i vydatné srážky, trápily nás celý týden, po který u nás Honza pobýval – jako by špatné počasí přicestovalo s ním. Na chudáka Honzu tak připadl jeden z nejhorších termínů – ale my se nedali a i přes nepřízeň počasí zažili opět spoustu příjemných výletů. Honza by určitě nerad, kdybychom se o něm moc rozepisovali, tak jeho návštěvu shrňmě pár mediálními vzpomínkami.

Jak to jen trochu šlo, jezdili jsme na výlety a nepřízní počasí se netrápili.

Na středu jsme pozvali i sousedy na večeři. Sousedi s námi již, v zájmu podpory našeho učení portugalštiny, příliš nemluví anglicky, a tak jsme po čase byli rádi, že hlavně kvůli Honzovi (zde “Joanovi”) mluvili anglicky a my zas něco víc rozuměli – portugalština je pro nás zatím stále dost náročná. Eva uvařila českou specialitu, tentokrát svíčkovou, a sousedi si pochutnali. I přesto, že byl Gilberto nachlazený, povídali jsme do noci a večer byl moc prima. Sousedi nás navíc upozornili na místní svátky a koledy – přejatý Halloween a další den místní svátek všech svatých, který však koledujícími prvky připomíná právě Halloween. Koledníci chodí nastrojení a s pomalovaným obličejem. Po zazvonění a otevření dveří mají pronést zaříkávadlo a od nás dostat každý hrst bonbónů. Náležitě jsme se tedy na tyto události připravili, nakoupili haldu bonbónů a… nikdo nepřišel 🙂 Asi si všichni myslí, že jako cizinci tyto svátky neslavíme, a tak nikdo nedorazil. Teď máme mraky bonbónů a budeme je někde muset udat dřív, něž je vlhkost změní na nepoživatelné ulepené papírky.

V závěru týdne se počasí opravdu zbláznilo a i Honza zažil pořádné větry (nemyslím tím problémy s trávením 🙂 ), které byť nebyly součástí žádného hurikánu, hravě strčily do kapsy i Lorenza a nadělaly na ostrově pár škod. Například v továrně na čaj uzavřeli kvůli zaplavení část prohlídky a v parku u Nordeste byl vidět drobný sesuv půdy. Řádění větru a deště bylo znát na celém ostrově a ani naše zahrada nezůstala ušetřena. Popadaly nám tři banánovníky (jeden musel spadnout přímo na čerstvě vysazené tabáky, mrcha) a dokonce vítr utrhl mohutnou větev z našeho stromu před vstupem do lesa. Řádění přírody způsobilo i několikahodinový výpadek proudu, což nás uvěznilo doma (vrata od garáže jsme manuálně otevírat nechtěli). Občas nálady počasí umí pěkně potrápit a ani neberou ohled, že máme zrovna návštěvu.

Snad se Honzovi u nás i přes nevydařené počasí libilo, provizorní ubytování nám odpustil a zas se na nás někdy přiletí podívat.

 

I přesto, že Honza už odletěl, počasí stále nic moc. Musíme se však s podmínkami poprat a před zimou se o zahradu postarat. Práci na zahradě nám občas zpříjemní myška, která neohroženě pobíhá mezi banánovníky. Je to taková malinká rozkošná myšička, přípomíná spíš křečka a není vůbec plachá. Dokonce mi i neohroženě přeběhla přes botu, nechala se chytil do kelímku a hravě z něj v zápětí zase unikla. Pak klidným krokem odešla k sousedům. Nebýt toho, že nám tahle mrška žere banány, snad bychom ji měli i rádi. Místní nerozlišují hlodavce, všichni mají jedno jméno „Rato“. Ať je to malá myška, větší myš, křeček nebo krysa, všichni jsou tu „Rátoš“. Musíme příště pořídit fotku, abyste toho drobečka taky viděli. Jen škoda, že myška spíš škodí – umí skákat na banánovníky a banány jí taky chutnají. Kdyby nám alespoň pomohla se zahradou…

Zahrada se nám totiž po létě trochu rozrostla a je potřeba pár dalších úprav. Proto jsme museli rozšířit naše zahradní vybavení. Možná poslední příspěvek, kdy se nikomu z nás ještě nic nestalo 🙂 Živý plot už chtěl postříhat, strašně vyrostl a dělal sousedům stín. Gilberto upozornil, že by mohli remcat, a tak jsme pořídili teleskopické nůžky a lezeme po štaflích ve třech metrech, snažíc se plot trochu zkrátit.

Plot je totiž 3 metry vysoký a má asi metr a půl hloubku. Člověk v těch třech metrech musí být pořádně dlouhý, aby ostříhal i větve na opačném konci plotu, protože z druhé strany se nahoru dostat nedá. Teda jestli tohle ve zdraví přežijeme, tak už nám zbývá snad jen uříznout si nějakou končetinu nebo alespoň její část další novou hračkou – naše nová „MotoSea“ (to bude krve) 🙂

Větev, kterou poslední silný vítr poslal k zemi nebyla jediná, která čeká na zpracování. Od prázdnin evidujeme tři větší větve, které je potřeba nařezat. Jak jsme psali minule, takový Eukalyptus a jeho tvrdé dřevo není nic pro manuální nástroje. Pila musí být motorová, abychom byli schopni dřevo naporcovat a nevypustili u toho duši. A tak to v následujících týdnech přjde. Motorovka je pro nás novinka, budeme se muset opatrně naučit tuhle mašinu zkrotit. Gilberto mi již jednu lekci dal, ale z motorovky mám převeliký respekt a moc doufám, že ta další lekce (tentokrát už pro samouky) si nevyžádá krev. Až zpracujeme spadané větve, budeme muset řešit další sousedský problém, do kterého jsme se nechtíc namočili.
Vzpomínáte si, jak jsme volali na upozornění Gilberta policii na souseda, když založil svůj obří kompost velmi blízko našemu domku? Tak tenhle soused nám teď oplácí a požaduje ořezání větví našeho lesa, které zasahují nad jeho pole, protože mu to komplikuje použití vyšších strojů při sklizni. A že požadavek přednesl přes Gilberta, mohl nám Gilberto jen potvrdit, že se jedná o reakci na naši stížnost ohledně jeho smrdutého kopečku. Dříve si totiž přesahující větve řezal sám, teď to chce po nás. No uvidíme, co zmůžeme, třeba se s motorovkou natolik skamarádíme, že to na štaflích zvládneme, ale spíš na to budeme muset někoho pozvat. Ach jo, to jsou ty sousedské vztahy…

Nemůže být vše pozitivní. A to nejen u sousedů. Když je období blbec, začínájí se kazit i věci, o kterých člověk nepochybuje, protože je má za ověřené. O tom se přesvědčila Eva v případě místních služeb. Doručení doporučeného dopisu z Čech nikdy netrvalo déle než dva týdny. A když Eva potřebovala získat a poslat do ČR svůj ověřený podpis na jednom důležitém dokumentu, ukázaly se problémy.
Vše začalo naší naivní představou, že ověření podpisu je tu stejně snadné jako v ČR, v Czech pointu. Jenže nejen, že tu nemají Portugal point, ale navíc se k ověření podpisu přistupuje velmi důsledně. Zapomeňte na přepážku, kam položíte svou občanku, podepíšete dokument, osoba na druhé straně ověří vaši totožnost a potvrdí, že dokument podepsal správný člověk. Místní službu zajišťují pouze notáři a ti musí rozumět obsahu dokumentu. První pokus tedy selhal, formulář nemohl být ověřeně podepsán, protože čeština není ve výčtu podporovaných jazyků, které notář ověří. Až překlad do portugalštiny, který týden putoval v obálce z ČR, zabral. Eva od notáře získala potvrzení a naději, že neplánovaná návštěva ČR kvůli ověření podpisu jednoho dokumentu nebude nutná. Dokument jsme rychle podali na poště a vypočítali dle předchozích zkušeností, že potřebný termín doručení bude i s rezervou splněn. Ale to byl omyl. Ani po 14ti dnech čekání dopis nedošel a informace o aktuální pozici zásilky se nezměnila (poslední info bylo 10 dní na stejném místě v Lisabonu). Došlo na nejhorší a Eva se tak skutečně vydala kvůli jednomu podpisu do Prahy. A protože jsou tyhle cesty narychlo opravdu dost drahé, vybrala si nabídku Kiwi letadlo-letadlo-vlak a vyrazila na poznávací cestu po Evropě, aby cenu trochu snížila 🙂

Začátek cestování probíhal podle plánu, první letadlo ji dopravilo do Lisabonu a další do Mnichova, kde měla přestoupit na vlak. Najít cestu, jak se dopravit o půlnoci z letiště vlakem S-Bahn na 10 kilometrů vzdálené nádraží, se ještě povedlo (na internetu se dají najít pouze základní informace a tuhle cestu jsme neměli vůbec probádanou). Vyhráno ale zdaleka nebylo, protože vlak do Prahy měl výluku a jezdil až z Regensburgu. Informací velice málo, komunikace anglicky v Německu vázla, a tak se ocitla před nádražím, kam měl dorazit náhradní autobus. Nejistota při dvouhodinovém nočním čekání narůstala, ale autobus nakonec přijel a k vlaku o 120 km dál ji dopravil. Zbývala poslední otázka – bude její přes Kiwi zakoupené jízdenka (bez místenky) platná a z vlaku ji nevyloučí? Vše nakonec dopadlo dobře, jízdenka platila a po nastavení budíků, aby Eva Prahu nakonec nepřejela, si konečně mohla dopřát odpočinek.

V Praze se vše podepsalo (ověřeně za celých 30 Kč 🙂 ), v rychlosti proběhlo pár návštěv a nakonec se Eva vrátila zpět s Johníkem a s palubním kufříkem plným potřebných skladových zásob – buráky, rozinky, český salám lovečák, koření, celer a petržel (na svíčkovou). Dokonce si přivezla i něco navíc – ze záhonků opatrně vydlabané pro místní neznámé plodiny jako je malina a libeček. Libeček od tety Evy od Moučků (moc děkujeme) zatím vzdoruje a změna klimatických podmínek se mu nelíbí. My však stále věříme, že se otuží a bude v růstu pokračovat, protože koupit se tu nedá a vypěstovat ze semínka se taky nepovedlo. Takhle zatím rostlinky vypadají – no není to zatím moc hezký pohled…

Podobně jako tyto rostlinky se občas cítím i já. Mám za to, že za to může nízký tlak. A tak Eva přivezla i skvělý prostředek na podporu mého hypochondrického způsobu života – každý den si můžu měřit tlak a podle výsledku vědět, jak se mám cítit 🙂

Se zvýšením tlaku mi ovšem také pomáhá hudba. Asi byste tomu nevěřili stejně jako my, ale po čtyřech měsících nám opravili zesilovač! Konečně nám hraje reprosoustava a my si můžeme hudbu a filmy vychutnávat ve kvalitě, která nám tak zatraceně dlouho chyběla. Na Honzovu radu jsme objevili nový seriál, který již pouštíme se zvukem, jaký si zaslouží. To je panečku atmosféra, to se nedá s chrchláky z notebooku srovnat! 🙂

 

Poslední novinkou je uskutečněná návštěva architektky Sofie, kterou jsme zmiňovali minule. Po složitém hledání našeho domu (cestu jí nakonec pomohla najít Connie – vzpomínáte, jak také bloudila a ptala se na neportugalsky hovořící lidi?) k nám, na domluvenou schůzku dorazila šikovná holčina. Uměla velice dobře anglicky, zdála se být daleko více orientovaná a hlavně už od samotného počátku naší schůzky dávala do jednání o našich požadavcích kus sebe – svých zkušeností a svého nadšení to tu udělat dobře, kvalitně a hezky. Předali jsme potřebné dokumenty a soupis našich požadavků, obešli všechna místa plánovaných úprav a dokonce i lehce příjemně poklábosili. Od Connie máme nálepku nekonfliktních a příjemných lidí, a tak i díky rodinné vazbě Sofie na Connie doufáme v dobrý výsledek. Po prohlídce domu jsme se rozloučili a dostali příslib vypracování projektu. Ten by měl přijít už každým dnem. Snad se nám to tentokrát podaří a příště budeme moci povyprávět o výsledku a dalších podrobnostech.

---

* Upozorňujeme naše budoucí návštěvníky, že pobytem u nás automaticky souhlasí s uveřejněním některých fotografií z jejich pobytu – díky Honzo 🙂