Acabou [akabu], neboli “a je po všem”. Konečně máme po první vlně vírušu (jak se mu tu říká). Byly otevřeny všechny kraje a vše se začíná pomalu vracet do normálu a kupodivu i u nás se zavedly povinné roušky – zatím jen na veřejných místech. Možná pozdě, možná zbytečně, ale proč ne – třeba je to příprava na další vlnu, na turisty, aby všichni správně pochopili jejich povinné nošení a nebo jen pro ten “falešný pocit bezpečí”, před kterým místní vláda ještě nedávno varovala. Povinné roušky jsou od 4.5. a teď v pátek 22.5. u nás zazvonil pán, podal balíček a hezky anglicky vysvětlil, že nám azorská vláda posílá balení se třemi máškarami (jak je tu nazývají). Máme radost, že se na nás nezapomnělo, i když máškary už tolik nepotřebujeme. Je ale hezké cítit se být součástí místní komunity. Pokračovat ve čtení “Acabou”