I přesto, že má zima ještě pár měsíců čas, teploty u nás kolísají výrazně už teď. Venku se občas dostanou i pod 15 stupňů a uvnitř se zatím zázračně (v nejchladnějších částech dne) držíme nad 19ti stupni – a to už není stále tak příjemné. Tyto hodnoty teploty uvnitř udržujeme hlavně díky vaření v kuchyni a běžícím počítačům. Každá desetinka klesající teploty uvnitř je znát. Nám tedy nezbývá nic jiného, než si pořídit nějaké teplejší oblečení i na doma. A abychom se trochu více zahřáli, spouštějí se vzpomínky – na každodenní zážitky z minulé zimy, na to, co zažíváte už teď vy, totiž…
Nad ránem mlha, auto kompletně pokryté průhlednou námrazou, která dává jasně najevo, že dostat se do auta a očistit ho bude pořádná práce. Po dostatečném oškrábání, které se podepsalo na teď již totálně zábnoucích prstech, přichází na řadu nasednutí do vymrzlého auta – na ledovou sedačku a následuje pokus o rychlé vyhřátí interiéru. Nejdříve se zahřeje přední okno, pak ruce zkřehlé držením podchlazeného volantu a pomalu i vnitřek vozu. A po příjezdu k práci, když už se začalo v autě dělat alespoň trochu teplo, následuje vystoupení do zimy – další rána, která dokáže vybít energii ještě před příchodem do kanceláře. Tak takové vzpomínky nám momentálně pomáhají vytvořit “teplou” iluzi, že nám vlastně není tak zle 🙂
Ostatním v našem okolí nižší teploty vůbec nevadí. Všichni jsou tu zvyklí. Lidé si vezmou o jednu vrstvu oblečení na tělo víc, zahrada roste jakoby nic, hmyz a hlodavci nám stále více žerou banány i další rostlinky a pár metrů od našeho domku se vesele pasou krávy. Zima je teď, zdá se jen pro nás, tématem číslo jedna. Je to naše první seznámení s klesajícími teplotami, a tak zjišťujeme další informace o nadcházejících měsících, kde se dá.
“Vždyť u vás v ČR máte teploty pod nulou, tak čím to, že je vám zima?”, to je nejčastěji pokládaná otázka při zmínce o zimě, kterou tu od místních dostáváme. Krb tu má doma málokdo a i když ho má, používá ho v zimním období jen párkát. Je to tu prostě normální, když se ochladí, každý se více oblékne a zimu vůbec neřeší. Oni vlastně nezažili a nechápou, jak příjemná je stabilní teplota v místnostech, a tak vnímají topení jako naprostou zbytečnost.
Přestavba má nad sebou stále velký otazník (o tom ještě později), a tedy nám nezbylo, než si čekání na vytápění zpříjemnit nákupem teplejšího oblečení. Byl jsem hodný, a tak jsem se odměnil teplou soupravou na spaní. Je tak výhřevná, že se stala mým hitem pro denní použití. V Portugalsku umějí vyrobit parádně teplé oblečení, je lehké, slaboučké, přesto zimu na tělo nepustí – alespoň tam, kde se těla dotýká. Jen ty ruce mi mrznou … dědku (vzpomínka na pohádku Mrazík, pozn. překladatele).
Začali jsme více pracovat na zahradě a dokonce si pořídili i hrazdu na shyby, abychom střídáním cvičení a práce zahřáli těla. A opravdu to pomáhá a hlavně je to i k něčemu dobré. Jen ty zmrzlé ruce. Včera jsme si u sousedů stýskli, jak zebou ruce při práci na PC. A rada nás šokovala. Že prý je běžné při práci na PC používat rukavice. Nechápavě jsem se s pomocí google překladače přeptal, zda to myslí vážně, zda při práci s počítačovou myší a klávesnicí používají rukavice – a můj dotaz byl odměněn smíchem. Sláva, říkáme si, dělali si srandu. Avšak smích patřil překladu, kde rukavice byly označeny za palčáky. Následovalo tedy úsměvné upřesnění, že v palčácích to nejde, že máme používat rukavice prsťáky. Ano, práce prý je zprvu komplikovanější, ovládání myši nepřesné, ale “za pár dnů si zvykneš a bude to dobré”. Cože? Oni to myslí opravdu vážně? Máme si na práci na PC navlékat rukavice? Sakra, zima ještě pořádně nezačala, tak to se máme na co těšit, když tu dělají takové šílenosti. 🙂
Kromě klesající teploty a padajících listů ze stromů je vše při starém. A proč zde vlastně vůbec opadávají listy ze stromů? Učili jsme se, že základním důvodem, proč to listnaté stromy dělají, je, že se připravují na sníh. Napadaný mokrý sníh na listech by mohl napáchat škody v podobě zlámání větví, proto se jich stromy před zimou zbavují. Tady však sněžit nikdy nebude, takže proč to dělají? Na tuto otázku nám není schopen nikdo odpovědět, a tak jsme si uspokojivé vysvětlení museli vymyslet sami. Jednoduše je to geneticky dáno všem stromům a i ty zdejší pocházejí z odrůd, které se v dávných dobách se zimou setkaly. Anebo ne? Každopádně to neplatí u všech stromů, třeba pro takovou mandarinku u nás na zahradě listopad nic špatného neznamená, právě teď je nejvhodnější doba pro zrání plodů. Tangerinky to čeká v lednu. A banány, minulý týden začaly další dva kvést..
Chladnější podzimní dny nijak nezaskočily ani škůdce, někteří stále pokračují v dojídání zbytků, které zahrádka ještě má. A že tu umí housenky dorůst do astronomických rozměrů, dokazuje následující fotografie.
I čmeláci mají stále co jíst. Hortenzie už odkvétají a ztrácejí barvu, tahle ještě dokáže pohostit.
Dokonce i takovéhle květy se objevily – nepřipomíná to masožravou rostlinu? Ony totiž ani mouchy nepřestaly otravovat, a tak se tu možná najedí nejen polétaví tvorové a pavouci, ale třeba i některé druhy rostlin.
A krávy? Těm je to fuk, hlavně, že se mohou napást. A je jedno kde, klidně přímo před naším domem. Proč ne, jen když moc nebučí a hlavně nesmrdí.
Dokonce i naše nově přivezené rostliny, libeček a malina, se oklepaly a začaly se mít k světu. Na jaře je zasadíme do země a budeme možná jedni z prvních, kteří zde tyto plodiny pěstují.
Třeba se nám podaří u místních probudit chuťové pohárky a rozšířit tu plodiny, které dokážou přidat do místních pochutin více chuti. Protože spousta pochutin zde má octovou příchuť. Cítíme ocet skoro ve všem – v hořčici, klobásách, salámech, majonéze… asi ho využívají i jako konzervant, ale už je ho trochu moc. Navíc je to ocet vinný, takže ta příchuť je výrazná. Klasický ocet nebo alespoň jemu podobný druh, i když slabší (5%), jsme objevili až minulý týden a pouze v jediném krámu – hurá, težko se bez něj žilo. Lihový ocet se tu zřejmě moc nenosí, našli jsme jeho chuť pouze v zavařených okurkách. Všude jinde mají několik různých lahví vinných octů – a ten tolik neoceňujeme. Naše české hořčice tu také nepřipomíná žádná – a že jsme jich už vyzkoušeli. Ale na nové chutě si zvykáme, k octovému párku nebo klobásce si dáváme několik různých octových hořčic – jednoduše tu všechno chutná trochu jinak.
Po jídle (hlavně po čokoládové tečce 🙂 ) je chvíli teplo, ale co pak? Je třeba se zahřát prací. Před nějakou dobou nám začaly plesnivět desky u ponku (zmiňovali jsme v příspěvku Mokré období), a tak jsme zkušebně aplikovali zde zakoupený nátěr na dřevo (primárně určený na dřevěné podlahy), obsahující akrylové pojivo. Po otestování zvýšení odolnosti proti sání vlhkosti do dřevotřískových desek ponku a nalezení vhodného počtu vrstev (4) máme kladný výsledek – ponk už neplesniví! Je to velká událost, protože jsme se téhle plísně obávali a našli na ni řešení. Ale to uspokojení nás nezahřálo dostatečně, a tak následovalo, před zimou snad poslední, posekání celé zahrady. Tentokrát zabralo “jen” dva dny. Další možnost ohřevu poskytlo zpracování dřeva z popadaných větví a jednoho stromu. Tam přišla na řadu motorová pila. Teda to je vynález, jsme z ní úplně nadšení. Její výkonnost předčila veškerá naše očekávání a hlavně já mám teď novou lásku.
V příspěvku Aktuality z ještě nevybaveného domu jsme zmiňovali, jak se chová nová a ostrá pila v kombinaci s tvrdým eukalyptovým dřevem. Psali jsme, že se dá použít leda na manikůru eukalyptových polínek. Cokoli v průměru větším než 5 centimetrů je u eukalyptového dřeva nemožné ruční pilou nařezat. Když si teď představíme, kolik práce by bylo všechny ty kmeny zpracovat ručně a za kolik vteřin to zvládla tahle mašinka, tak srdce poskočí. Zatím nejužitečnější nástroj, jaký jsme si tu pořídili. Téměř bezúdržbová, chytrá, bezpečná a ohromně pracovitá – řeže obrovské kmeny tvrdého eukalyptového dřeva stejně hladce, jako když teplý nůž prochází máslem. Pokud tohohle mazlíčka ještě doma nemáte, tak neřešte, zda ho potřebujete nebo ne, určitě si ho pořiďte 🙂 – úžasný vynález stvořila lidská lenost, avšak svou užitečností ušetří desítky hodin práce za šichtu. (Jen se motorovce nepodařilo zvýšit můj tělesný tlak, protože: vrrr, vrrr, vrrr… hotovo 🙂 )
A co naše přestavba? Popravdě moc toho zatím není. Všichni tu mají na všechno dostatek času a termíny nejsou zavazující. A tak, i když jsme měli mít podklady v ruce již před čtrnácti dny, zatím nic nedorazilo. Připomněli jsme se Sofii a zeptali se na aktuální stav. Prý komunikuje s poslední stavební firmou a příští týden nám dodá informace. Takže zase čekáme a doufáme, ve snech se, společně s Milkou, hřejeme u sálajícího krbu.
Závěrem: nezapomeňte – na práci s počítačem používejte jedině prsťáky, s palčáky to nejde! 🙂